Tři tipy, jak posílit dodavatelské řetězce v sektoru automotive

• Automotive
• Článek

Uplynulé roky byly plné otřesů, které zcela jasně odhalily slabiny mezinárodních dodavatelských řetězců. Tento vývoj nám naléhavě připomíná, že do budoucna bude zapotřebí soustředit se na zvyšování odolnosti. Co tedy mohou dodavatelé v automobilovém průmyslu konkrétně udělat pro to, aby byli lépe chráněni před výpadky ve výrobě, narušením dodávek a vícenáklady? 

Hlavní slabina dodavatelského řetězce automobilového průmyslu spočívá v různých stupních digitalizace na straně jednotlivých aktérů. Rozdíly způsobují extrémní různorodost používaných nástrojů, systémů a rozhraní. Čím hlouběji se podíváte do dodavatelského řetězce, tím statičtější systémy tam obvykle objevíte. V důsledku heterogenity využívaných systémů mezi jednotlivými datovými sily klesá transparentnost celého dodavatelského řetězce a tím se zvyšuje riziko chyb a prodlev. Něco takového si přitom firmy zejména v době volatility dodavatelských řetězců nemohou dovolit.

Primárním způsobem, jak zajistit, aby se firmy v dodavatelském řetězci automobilového průmyslu dokázaly rychleji zotavovat z disrupcí („bounce back“) a aby v budoucnu mohly narušením předcházet („bounce forward“), je kompletní digitalizace se standardizovanými procesy a rozhraními – a tedy i s nepřerušovanými datovými toky. Jak ale cesta k tomuto cíli vypadá?

1. Základem je zajištění spolehlivých dat

Klíčem k úspěchu v rámci dodavatelského řetězce automobilového průmyslu jsou úplná, aktuální a přesná data – a to platí hned ve dvou ohledech. Spolehlivá data jsou totiž předpokladem pro hladce fungující procesy i pro bezproblémovou komunikaci. Dodavatelé je potřebují, aby mohli využívat pokročilé technologie, jako jsou umělá inteligence a strojové učení, které jim umožní například automatizaci rozhodovacích procesů.

Klasickou oblastí pro využití strojového učení a umělé inteligence je data mining umožňující automatizovat extrahování dat z nejrůznějších dokumentů ve všech možných formátech, ať už jde o PDF, excelové tabulky, e-maily, nebo jiné zdroje. V dalším kroku pak algoritmy převedou data do jednotného formátu, který mohou využívat různé systémy v rámci celého dodavatelského řetězce.

Při snaze o zajištění jednotných dat v celém ekosystému je nutné zohlednit obavy a zájmy dodavatelů z pohledu správy dat. To není zdaleka tak snadné, jak se zdá. Každý dodavatel může používat jiný standard zasílání zpráv nebo úplně jiné komunikační kanály. Sjednocování a úprava standardů vyžaduje rozsáhlé interní know-how nebo externího partnera, který si potřebné znalosti dokáže osvojit a využít.

V oblasti komunikačních kanálů je situace ještě složitější, zejména v případě on-premise řešení. Nové komunikační kanály totiž někdy vyžadují pro dané řešení další licence. V některých případech dokonce nemusí nový software na starých lokálně vázaných řešeních fungovat vůbec.

2. Zavést EDI nestačí, systém je třeba neustále optimalizovat

V dodavatelském řetězci automobilového průmyslu je EDI zlatým standardem pro komunikaci. Zavedením EDI však nic nekončí. Po jeho implementaci musí firma svou infrastrukturu EDI neustále prověřovat a v případě potřeby ji přizpůsobovat aktuální situaci a dodavatelskému řetězci jako celku. To mohou být i úvahy, zda on-premise řešení stále ještě odpovídají současným nárokům nebo zda by přechod na cloudovou infrastrukturu EDI nepřinesl zásadní výhody z pohledu škálovatelnosti a flexibility.

Když se společnost rozhodne z jakéhokoliv důvodu nerealizovat migraci EDI do cloudu, bude se muset smířit s některými omezeními. Kromě toho, že u stávajících řešení dojde dříve nebo později k ukončení prodeje a podpory, je tu vždy riziko bezpečnostních děr. Může se stát, že důležité bezpečnostní aktualizace v systému nepůjdou na zastaralé neudržované systémy nainstalovat. V rámci komplexních EDI scénářů navíc může nastat situace, kdy bude nutné udržovat více než jeden systém současně. V takovém případě může dojít k tomu, že se u některého ze systémů objeví bezpečnostní slabina. Potom bude zapotřebí kvůli nové funkcionalitě nová verze některé z aplikací. A třetí systém bude zase například vyžadovat záplatu, protože jeho dodavatel jinak odmítne provádět údržbu. Zajistit fungování různých verzí jednotlivých aplikací jen dále navyšuje komplexitu údržby a nároky na fungování EDI systému.

3. Za společné standardy

Z pohledu EDI zpráv, štítků nebo dodacích listů pracují každý OEM a každý dodavatel trochu odlišně, což všem zúčastněným ztěžuje komunikaci a zpracování. Velké rozdíly existují už mezi jednotlivými avízy o dodávce (ASN), odvolávkami a procesy JIT a JIS. Kromě toho se v Evropě každý OEM řídí vlastními procesy. Například odvolávkový proces u korejských výrobců se liší od těch evropských. V USA vypadá situace zase úplně jinak. Jednotné standardy přitom mohou v této oblasti firmám ušetřit spoustu práce. Sice již existují, nicméně se neustále dále vyvíjejí a jednotliví OEM si je někdy upravují tak výrazně, že se už o standardech ani hovořit nedá.

Standardizace není jednosměrná záležitost. Všichni zúčastnění v automobilovém ekosystému se musejí shodnout na společných pracovních postupech a důsledně je dodržovat. K tomu je zapotřebí, aby si každý aktér uvědomil, jaké výhody to pro jeho firmu znamená. Dosáhnout tohoto cíle lze pouze v případě, že podniky spolu budou jednat jako rovný s rovným a se vzájemným respektem projednají a zohlední důležité otázky, například v oblasti správy dat. Je třeba zabránit přílišným hierarchickým rozdílům mezi zájmy OEM a jeho dodavateli. Platformu pro takový partnerský dialog se snaží nabídnout Catena-X.

Otevřenost je zapotřebí nejen mezi jednotlivými firmami v dodavatelském řetězci, ale také při jejich spolupráci s případnými partnery.

Sdílejte článek