Průmysl 4.0, čas na změnu – a Česká republika spí

• Trendy
• Článek

Ať už nazýváme Průmysl 4.0 revolucí nebo evolucí, jde zřejmě o neopakovatelnou příležitost pro malé i velké (státy i podniky) změnit své existenční podmínky. Jestliže ale neprocitne ten, kdo se drží žezla, jak to má zvládnout prostý lid.

Žádná z průmyslových revolucí neproběhla během několika desítek hodin, a výjimkou není ani ta poslední s pořadovým číslem čtyři, byť by se rychlost přenosu informací v kybernetickém prostoru mohla revoluční skutečně zdát. Nové technologie v oblasti průmyslové výroby se postupně vyvíjejí více než dvacet let, a jejich dodavatelé tak v tomto kontextu hovoří spíš o evoluci než o skokové změně nebo převratu. Vždyť boj o moc nepřestal nikdy a nenasytná touha ovládat svět žene lidstvo k razantním krokům směřujícím k udržení cen ropy či (ne) humanitárním přešlapům za účelem získat co největší počet vlastních výrobních technologií. Stejná touha se naštěstí stala hnacím motorem i pro vizionářské myšlenky, a tak jsme se vedle katastrof dočkali i skutečného pokroku. Dnes už bohatství neleží v nerostných surovinách, ani za ním nestojí levná pracovní síla. Na dosah je mu ten, kdo má přístup k obrovskému množství vznikajících dat a kdo dokáže řídit poptávku v synergii se zvyšujícími se nároky na flexibilním trhu.

Dostatečná podpora a propagace chybí

Možnosti, které se v digitalizovaném světě nabízejí, jsou otevřené každému, kdo na ně dokáže včas zareagovat bez ohledu na počáteční komplikace. Naši západní sousedé se na startovní čáru dostavili o necelé tři roky dříve, než se u nás pojem Průmysl 4.0 vůbec dostal do povědomí široké veřejnosti. A paradoxně právě v Německu nyní sílí hlasy, že značná část firem vstup do kybernetického věku ignoruje, anebo jednoduše neví, jak se zapojit. Naopak v České republice bychom se zapojili rádi (o vzdělané lidi se zkušenostmi s prací v nadnárodních korporacích není nouze), ale celému konceptu digitalizovaného průmyslu stále chybí dostatečná podpora a propagace ze strany politických špiček (což je možná zásadní problém, jestliže tu takové hlavy chybějí). Zatímco se tedy v rozsáhlých debatách představitelé české vlády věnují uprchlické krizi, proplouvá nám mezi prsty jedna z největších příležitostí pro české hospodářství a spolu s ní i schopní manažeři migrující za hranice, kde svůj um využijí i zpeněží mnohem lépe. Až se i v poslanecké sněmovně probudí mozek k životu, bude nejspíš potenciál českých multidisciplinárních podnikatelů a IT odborníků zmařen ve prospěch nadnárodních společností, a zisky z něj také do těchto korporací ze značné části odplynou. Dokud se u nás zásadním způsobem nezmění vzdělávací systém, nemůžeme ani doufat, že bychom si vychovali generaci, která by byla natolik motivována, aby alespoň částečně vrátila téměř ztracené příležitosti zpět na naše území.

Průmysl 4.0 čeká na nápady

Lidské zdroje na Průmysl 4.0 máme, ale musíme jim dát vizi, více podpořit podnikatelské prostředí, připravit byrokraticky nenáročné dotační programy a zdroje financování. Nejsou to příliš velké požadavky, pomyslíme-li na to, že by ryze české společnosti získaly konkurenční výhodu ve vlastní produkci a byly by schopny rozšířit svůj podíl na globalizovaném trhu ve vyšší kvalitě. Nejen výrobci a exportéři výrobních zařízení, například obráběcích strojů a montážních linek, ale především vývojáři mechatronických a IT infrastrukturních komponent nebo softwarových společností mají právě dnes možnost generovat daleko větší zisk, protože mohou oslovit mnohem větší trh. A těm nejosvícenějším objevitelům se dokonce otevírá brána do luxusního života Marka Zuckerberga. Průmysl 4.0 totiž na podobně velké nápady stále čeká, ať už půjde o zcela nové marketingové a obchodní modely, revoluční nástroje a aplikace v cloudu nebo třeba převratná koncová chytrá zařízení v Internetu věcí. Otázkou však zůstává, kdy a v jaké podobě se veřejnost dočká Akčního plánu pro implementaci Průmyslu 4.0, který byl avizován na letošní březen, a zda už nebude přeci jen pozdě.

Sdílejte článek