EDI – systém, bez kterého by průmysl nebyl tam, kde je

• Digital Factory
• Článek

Začátky EDI – od prvních standardů po bezdrátový přenos

Mohlo by se zdát, že EDI je spjaté s internetem. Pravdou ale je, že tady bylo mnohem dřív, dokonce ještě před prvními počítači. Jeho historie sahá do dob studené války, kdy měl rotmistr Ed Guilbert a celý armádní logistický tým nelehký úkol: zásobovat západní Berlín během berlínské blokády. Tehdy vznikly první EDI standardy a idea výměny dat v logistice. Guilbert v roce 1948 vytvořil standardizované přepravní dokumenty, ale trvalo dalších dvacet let, než byly přeneseny do elektronické podoby. V 60. letech 20. století se dočkal – první EDI zprávy byly poslány z jedné strany Atlantiku na druhou pomocí dálnopisu a elektronická výměna dat se začala rozšiřovat do dalších oborů. V roce 1975 byly publikovány první oficiální standardy a s nástupem počítačů se začala psát nová kapitola výměny dat.

V České republice se EDI začalo masově šířit, podobně jako další trendy, po revoluci v roce 1989. Pokud se budete bavit s matadory, kteří byli u zavádění výměny dat u nás, zjistíte, že mezi prvními projekty byl například ten pro obchodování na burze. Data s příkazy se z bank na fyzických nosičích nosila do střediska cenných papírů, kde je zpracovali. Dalším příkladem je společnost Čepro, která si vyvinula vlastní komunikační síť přes satelit pro tok obchodních dokumentů mezi dodavateli, svými sklady, obchodními středisky a fakturačním oddělením. EDI v tomto případě hrálo klíčovou roli i při inventarizaci zboží. To bylo sice měřeno fyzicky, ale kvůli odchylkám nebyla čísla přesná. Díky přenosu dat o dodaném i prodaném množství zboží bylo možné provést s velkou přesností přehled o stavu zásob a ušetřit nemalé prostředky ze zdanění přebytků a mank.

On-premise a EDI specialisté

Přirozenou touhou člověka je vlastnit. I firmy tak měly potřebu mít vše pod kontrolou a z EDI nástrojů využívaly on-premise systémy, které měl pod správou interní EDI specialista. Takový člověk byl, a v mnoha firmách stále je, nezastupitelný – váže na sebe obrovské know-how. Postupem času si totiž každé průmyslové odvětví vyvinulo, resp. upravilo, standardy pro své potřeby. Proto jsou jednotlivé zprávy odlišné, ačkoli například automotive a retail používají stejný standard. Zprávy podle stejného standardu se mohou lišit i ve stejném odvětví průmyslu u různých firem. Všechny tyto odlišnosti musel řešit interní zaměstnanec. Nastavit, upravit, zanést nové požadavky a v případě výpadku, chyb nebo problémů být k dispozici. Hned. Kdykoli a kdekoli. A to, jak tušíte, není dlouhodobě udržitelné.

Chytré firmy začaly využívat externí specialisty. Měly sice stále svůj systém a dedikovaný tým, který se staral „pouze“ o jeho každodenní běh, složitější úpravy a nastavování prováděl dodavatel. Ručil také za to, že zprávy budou doručeny včas a podle zákaznických požadavků. Nebylo výjimkou, že takový externista najezdil přes pět tisíc kilometrů měsíčně. Ale i to se mění.

Outsourcing a doba cloudová

Počet standardů se neustále navyšuje a s každou změnou musíte mít jako dodavatel jistotu, že dostojíte jak aktuálním, tak historickým předpisům, protože ne všichni implementují změny stejně. Pro interní tým to je prakticky neřešitelný problém, zvlášť když pro EDI neexistuje žádné vzdělávání a specialisté si musí vystačit s tím, co se naučí během své kariéry. Logickým řešením se stal outsourcing.

Jakmile firmy úspěšně outsourcovaly zpracování EDI, postupně začaly zjišťovat, že vlastně není nutné držet systém u sebe. Nastal přesun do datacenter, kam se také lépe připojí externí konzultant. Tento postup v mnoha společnostech přetrvává dodnes. Odtud už je jen kousek ke cloudovým systémům, kde můžeme vidět paralelu s ostatními životními trendy, například s vlastnictvím auta, které je pro určité skupiny obyvatel zbytečné. Stejně jako mít doma celou sadu nářadí, když si ho přeci můžu půjčit, kdykoli potřebuji. Obdobně fungují cloudové služby – jednoduše zapnete dílčí služby, které potřebujete a vypnete je, když už jsou nadbytečné.

 

Nastavení konverzí musíte hlídat neustále

Ve chvíli, kdy si zákazník (například OEM) upraví standardy podle svých představ, stává se standard nestandardem. To je chvíle, kdy naskakuje tým odborníků na nastavování konverzí – tzv. mappeři – EDI specialisté, kteří vyvíjejí mappingy (konverze). Mapování ale není pouze určení, že políčko A v jednom systému je políčko B v druhém. Často je to získávání dat z několika systémů a náročné programování podle specifických podmínek přímo v konverzi. Mapper musí znát logistické koncepty zákazníků (OEM) i procesy ve firmě. Tým na straně EDI dodavatele velmi úzce spolupracuje s vedoucími logistiky a IT, aby nastavil vše potřebné. Jak ale vybrat toho správného?

Dodavatel EDI by měl být vaším partnerem

Na trhu najdete mnoho dodavatelů EDI služeb. Vždy byste měli hledat takového, který bude nejen dodavatelem, ale opravdovým partnerem, jaký vám s EDI komunikací pomůže od A do Z. Hledejte znamení, jako jsou:

• Nezávislost na EDI produktu/technologii – využíváte pro EDI komunikaci více systémů a museli byste pro každý mít zvláštního dodavatele? To nebude to pravé…
• Protokoly, formáty – je schopný vás dodavatel připojit k partnerům pomocí široké škály standardních komunikačních protokolů a zná i nové standardy?
• Upozornění na nové aktualizace – hlídá si dodavatel dění na trhu a u vašich EDI partnerů a upozorní vás, že nastala potřeba úprav? Řeší s vámi dopředu, že vyšel nový standard nebo certifikace?
• Monitoring chodu systému – máte přístup k reportingu o tom, jestli vaše zprávy byly doručeny?
• Konverze z čehokoli na cokoli – vyvíjí si dodavatel sám svůj vlastní mapping? Umí se přizpůsobit požadavkům na nové formáty dokumentů a zpráv nebo na speciální požadavky zákazníků?
• Komplexnost – řeší dodavatel celé EDI za vás anebo je pouze komunikačním nástrojem a většina zodpovědnosti je na vaší straně?

Lze vývoj konverzí přenechat strojům?

Větší i menší hráči na trhu experimentují s automatickým vývojem konverzí pomocí machine learning. Jak se ale ukazuje, EDI svět je i přes svou standardizaci natolik plný výjimek, že lidé nebudou v blízké době nahrazeni stroji. Alespoň se tak zdá podle současného stavu, kdy naučit počítač všechny výjimky je stále časově a finančně náročnější než manuální nastavení člověkem. Jako jedna z cest se však ukazuje alespoň částečné využití strojového učení. Algoritmus v tomto případě slouží pro vývoj 80–90 % vývoje mappingu, EDI specialista pak zkontroluje výsledek a doplní zbylou část, která je však pro bezchybnou EDI komunikaci klíčová. S rostoucím množstvím požadavků na úpravy a rozšíření EDI do dalších oborů je totiž i pro mappery zásadní efektivita, a právě machine learning ji umožní zvýšit.

Co čeká EDI v budoucnu?

EDI má za sebou neuvěřitelný vývoj a i přes prognózy z minulosti, že nevydrží a zanikne, se naopak ukazuje, že je pro průmyslovou výrobu nepostradatelné. Svědčí o tom mimo jiné šíření do dalších oborů i tlak na zavádění v nižších stupních dodavatelského řetězce. Vedle klasického EDI v podobě VDA/EDIFACT souborů a přenosových kanálů jako OFTP2 a dalších, se však do popředí derou i novější technologie. Svět B2B integrací stále častěji využívá přenosy pomocí https, dotazy přes API a XML či JSON formáty. EDI už tak není pouhou elektronickou výměnou dat. Je to nástroj pro integraci dodavatelského řetězce. Z pouhé výměny dokumentu v elektronické podobě se stal nástroj pro zvyšování efektivity a produktivity díky přesnějším informacím pro sklad, výrobu i nákup. Se stále těsnější integrací dodavatelského řetězce a tlakem na jeho transparentnost a viditelnost se EDI stává klíčovým prvkem pro zachování hladkého průběhu výroby stále většího množství zboží. A s větším objemem dat, který bude třeba zpracovávat s postupujícím internetem věcí, je více než pravděpodobné, že EDI i v této oblasti převezme důležitou, nebo dokonce hlavní roli. To, co začalo jako nutnost v době informací psaných rukou, převzalo úlohu prostředníka při komunikaci mezi stroji.

Sdílejte článek